Červenec 2013

Michal Viewegh: Báječná léta pod psa

16. července 2013 v 20:33 | Date tree |  Čtu si
Už o loňských prázdninách jsem se chtěla dát do čtení povinné literatury k maturitě, ale nějak to nedopadlo. Stejné předsevzetí na prázdniny jsem si dala i letos a konečně se mi to splnilo. Už během školního roku jsem přečetla Miláčka a Strakonického dudáka. I do třetice jsem měla šťastnou ruku. Sáhla jsem po Báječných létech pod psa.

O čem kniha je:
Malý obtloustlý chlapeček, ze kterého se vyvinul spisovatel rozpráví s redaktorem o knize, kterou napsal a která je vlastně touto knihou. Zdá se vám to zamotané? I já ze začátku až tak nechápala, jak je to myšleno, ale posledních pár stránek vám dá vše dohromady. Rodina se skládá z Kvida, která vše vypráví. Je to chlapec, který vyniká v recitaci a už od malička má kamarádku Jarušku, která je láskou celého jeho života. Dalším je Paco, bratříček, skloňující se stejně jako Kvido. Maminky, která je bývalou divadelní herečkou a je asi nejnormálnějším členem rodiny. Tatínka, kterého doba komunismu dovede k šílenství. Něhy, vlčáka, který je přejmenován, aby ho rodina přijala. Babičky Líby, cestovatelky se zvláštním chováním a bezmasou stravou. Tyto postavy bydlí na Sázavě a další členové rodiny - babička a dědečkové, kteří jsou stejně potrhlí, jako zbytek rodiny.

Názor:
Rozhodně doporučuji tuto knížku. Je psána s lehkostí, vtipem, nadhledem na mnoho věcí.


Další zpracování:
Existuje i stejnojmenný film, který už mám stáhlý a těším se, až si ho porovnám s knihou.


Opouštím vás

13. července 2013 v 7:07 | Date tree |  Diary
Ahoj všichni,
dnešním dnem odjíždím na tábor, takže se všem moc omlouvám, ale 14 dní sem nebudu přidávat, jelikož pochybuji, že na pionýrském táboře bude wifi, jinak bych vám sem ráda po večerech něco psala. Až přijedu, přídám slibovanou rubriku 'Čtu si' a budu psát o různých blogerkách.
Jinak novinka - přišel mi nový telefon, zatím jsem s nim spokojená, tak uvidíme, jak si povede dál a za jak dlouho se mi rozbije (:D)
Užívejte si prázdnin, mějte se krásně!
Your Date tree

Klikaté cesty písma

11. července 2013 v 20:05 | Date tree |  Pohádky
Bylo nebylo, jedno království. V jeskyni vedle království žil třináctihlavý drak, ze kterého měli všichni obyvatelé strach. Nejvíc se ho bála mladá princezna, protože když některá z jejích dvanácti sester dovršila osmnácti let, drak ji unesl a nikdo nevěděl, co s ní v jeskyni poté udělal. Gizelda byla ze všech sester nejmladší a nejchytřejší, takže si snadno spočítala, že přesně za týden, na den jejích osmnáctých narozenin, je řada na ni. Čím víc se blížila oslava Gizeldiny dospělosti, tím víc byla smutná z přicházejícího neštěstí, čehož si nemohla nevšimnout její chůva Klotylda. "Co tě trápí, má drahá?", zeptala se princezny. Tichým zabručením potvrdila chůviny nejstrašnější domněnky. "Bojíš se toho, že tě potká stejný osud, jako tvé sestry?" "Ano, již za týden oslaví celé království osmnáct let od mého narození, což je shodou okolností také doba, kdy byly uneseny všechny mé sestry." Na chůvě bylo vidět, že chvíli přemýšlí, než přišla se skvělým nápadem: "Víš, když jsem byla malá holčička, draka jsme v království ještě neměli a jeskyně, ve které nyní bydlí, byla skvělým místem na hru na schovávanou. Mám jí tedy prolezlou skrz naskrz a znám každé její zákoutí, takže i vím, že má dva vchody. O jednom už možná víš, je totiž vidět z okna zámku, ale jsem si jistá, že o tom druhém jsi do teď neměla ani ponětí - vede totiž pod zemí!" "To je skvělé, proč jsi to ale neřekla mým sestrám, aby mohly i ony uniknout a nemusely čelit té ohavné nestvůře?" "To je prosté - vzpomněla jsem si na to až teď." "Dobře, jak tedy ten druhý, skrytý, vchod najdu?" "Až budeš u draka v jeskyni, hledej krápníky, co vypadají jako tři zmrzliny. Každý je v jiném rohu jeskyně a střed mezi nimi označuje velký, plochý kámen. Když ho společně se sestrami odsunete, objevíte malou chodbičku, kterou se dostanete do zámecké zahrady. Tam už na vás budu čekat já." Jakmile si tohle princezna vyslechla, oči se jí rozzářily, nálada viditelně zlepšila a už pelášila do svého pokoje chystat si šaty na oslavu.
Den se se dnem sešel a přišla sobota - den princezniných osmnáctin. Jedlo se, pilo a hodovalo, ale nikdo se moc nebavil. Nad královstvím se vznášel mohutný stín. A teď to nemyslím metaforicky, protože nad královstvím se opravdu vznášel mohutný stín. Všichni věděli, komu patří. Čas, jako by se zastavil. Všichni čekali, až si najde svou oběť. Netrvalo dlouho a začal se přibližovat, až se zhmotnil uprostřed nádvoří a sebral princeznu do svých spárů. Než se královská garda stihla vzpamatovat, byl už ten tam. Král už by svolal všechna vojska, kdyby ho nezastavila chůva a neujistila ho, že do rána bude mít Gizeldu doma i s dvanácti sestrami.
Jakmile drak přiletěl do jeskyně, princezny zpozorněly, aby zjistily, co dnes přinesl. Velice je překvapilo, když místo tradičního koše ovoce vypadla z jeho pařátů Gizelda. "Sestřičko!", seběhly se k ní, aby jí pomohly vstát. "Tak ani tebe si tatínek neohlídal?" "Drak... ovoce... jídlo... letět... hodný... zůstat", sdělil drak princeznám, že zaletí pro jídlo. Zvedl křídla a za chvíli už zmizel v paprscích zapadajícího slunce. "Tak co? Povidej, co se stalo?", zasypaly Gizeldu její sestřičky otázkami. "Nesmíme ztrácet čas!", umlčela je, "Vím o dalším východu z jeskyně, o kterém drak jistě nemá ani tušení..." Rychle jim vyložila svůj plán a pustily se do hledání. Netrvalo dlouho a už scházely tajnou chodbou směrem k zámku. Když vykoukly za jabloní v zámecké zahradě, uviděly, jak na ně čeká chůva s podnosem plným jídla. "Tu máte, musíte být vyhládlé. Povídejte, co vám ten hrozný drak udělal?", vyptávala se. "Neudělal nám nic a už vůbec není hrozný! Je to milý, hloupý dráček, celou dobu se o nás v jeskyni staral." "Proč vás tedy unášel?" "Inu, má moc rád pohádky, ale nemá nikoho, kdo by mu je vyprávěl a sám číst neumí, tak nás unášel. Každý večer vyprávěla každá z nás jedné hlavě po jedné pohádce." Chůvu napadl další skvělý plán: "Víte co? Vydám se za drakem sama a naučím ho číst! Vy mezitím najděte nějaký pergamen a husí brk a začnete pro něj psát pohádky. Každý večer mu je pak po holubech pošleme a on už si je přečte sám."
Jak řekla, tak také udělala. Šla za drakem a seznámila ho se svým plánem. Drak nadšeně souhlasil a všech jeho třináct hlav radostně kývalo. Pouhý měsíc pak chodila Klotylda do jeskyně, kde na ní čekalo třináct zapálených studentíků. Dále už vše probíhalo podle plánu - princezny posílaly každý večer drakovi pohádky a celé království si hlasitě oddychlo od dlouholeté hrozby a žili šťastně až do smrti.


Vyoperovali mi psací střevo...

10. července 2013 v 10:05 | Date tree |  Diary
Je to tak, nejspíš mi někdo ve spaní vyoperoval psací střevo. Od včerejška chci něco napsat, ale vždycky začnu a skončím první větou.
Máte někdy také takový problém?
Vidím to tedy tak, že si celý dnešek pročtu na terase. Rozečetla jsem si 1984 od George Orwella - kniha z povinné četby. Chystám rubriku 'Čtu si', kam budu dávat recenze na knížky, které jsem přečetla. Doufám, že o ní budete mít zájem :)
Kdybyste měl někdo nějaký nápad na povídku/knížku, literární soutěž.. cokoli! Budu ráda:)
Your Date tree

Den devátý

9. července 2013 v 18:52 | Date tree |  10 dní
Den devátý - dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.


První obrázek je barevný, chaotický, rozmanitý.. stejně, jako můj život. Odjakživa dělám ráda mnoho věcí, neomezuji se a v hlavně mám pravidelně chaos.


Druhý obrázek vyjadřuje pohodu, kterou sdílím s mým přítelem a hlavně díky němu. To právě on mi ji vnesl do života.. I když jsme mladí, dokážu si představit, že s ním strávím celý život. Možná je to naivní, ale je to můj pan Božský. Doufám, že tyhle prázdniny budou jen plné pohody a hlavně - budou nezapomenutelné!

Den osmý

9. července 2013 v 9:56 | Date tree |  10 dní
Dost intimní téma.. Věci, které mě vzrušují.

První místo rozhodně vyhrává jednička z matiky. To je pro mě tak nadlidský výkon, že z toho ještě 3 dny radostí nespím a chvěju se štěstím.

Druhé místo si vybojovalo už o něco intimnější a to je, když ke měkluk přijde ze zadu, obejme mě a začne mě líbat. Tenhle pocit určitě zná mnoho z nás. Ať na rty nebo na krk.. už jen to objetí je příjemné. Takový ten pocit bezpečí, ochranářské gesto. Tohle mi udělá kluk a jsem doslova jeho, na všechno zapomenu a už se vznáším na obláčku :)

A na třetím místě jsou adrenalinové zážitky. Bungee jumping, horská dráha, taková ta obří koule valící se ze svahu, či skok padákem. Jo, tohle jen vidim a už mám v břiše pocit zvedajícího se kýble, ale tak zvláštně příjemného.

A co vzrušuje vás? Komentujte, piště, kritizujte, cokoliv:)
Your Date tree

Důchodci

8. července 2013 v 19:36 | Date tree |  Téma týdne
Důchodce můžeme dělit na aktivní a pasivní. Jsem ráda, že všichni moji prarodiče patří do 1. skupiny. Zde jsou takoví spoluobčané, kteří dělají aktivně nějakou činnost, nestěžují si stále jen na to, že je něco bolí a kvůli tomu mohou jen sedět doma a koukat z okna. Do pasivních dále patří ti, kteří vykonávají pouze tu činnost, že jezdí do supermarketů za slevama. Pár z nich jede už ráno, kdy je autobus nacpaný dětmi školou povinnými, rozčilují se, že je nikdo nepustí sednout a rozptýlí po MHD nejen špatnou náladu, ale zároveň i parádní zápach. Když je po osmé a všichni už jsou v práci, či ve škole až na pár jedinců, co jdou zrovna k lékaři, nebo šťastlivci, kteří začínají až v 9, vyhrne se na ulice vlna důchodců, dychtící po "jejich místě" v autobuse. To si takhle jedete v poloprázném voze a najednou cítíte (doslova), jak se k vám někdo blíží. "Di si sednout jinam, tohle je moje místo." řekne mi hrubý hlas. S úsměvem se otočím.. "Prosím?" "No co se divíš, tohle je moje místo, sedim tu každý ráno." To já, jakožto člověk, který navštěvuje svou obvodní lékařku jednou za uherský rok samozřejmě nemůžu tušit. "A nemůžete si sednout někam jinam?" "NE!!" Má cenu se s nimi hádat dál? To rozhodně ne. Zachvátil mě strach, že všichni staříci s holí v ruce, kteří se na nás už otočili, by mohli zaútočit, tak se raději stáhnu. Je tohle ale normální?
Takových případů je XY a jak mám být milá na lidi v pokročilém věku, když s nimi mám takovéhle zážitky? To máte jako s romskou menšinou.. také nejsou všichni stejný a přesto je házíme do jednoho pytle. Navíc, tak jako nadávají na nás 'bílé',tak důchodci nadávají na nás 'mladé'. Určitě už jste slyšeli zaklínadlo "Ta dnešní mládeš je ale zkažená! Ničeho si neváží a nemají úctu ke starším."
Berme se navzájem s nadhledem, nevyhazujme se z míst a pusťme starší sednout. Svět bude hned o něco hezčí :P
Your Date tree

Den sedmý

7. července 2013 v 15:10 | Date tree |  10 dní
Čtyři věci, co mě dokážou znechutit? oukej..

Falešní lidé
O někom říkat, že ho nemám rád a pak se s ním v klídku bavit? Přes to vlak nejede...

Brouk v jídle
To už si pak nedám ani sousto..

Machrování
A že takových dneska je.. 'My jsme nejlepší' 'Koukej co mám novýho' 'Mám novýho přítele a podívej, co mi koupil'. Je supr se podělit s někým o radost, ale aby tohle byla první věta když se potkáme? Ne, díky:)

Lezení do zadku
100x za tebou člověk přijde s tou samou otázkou, jen aby se s tebou mohl bavit. Pokud se se mnou někdo chce kamarádit, nemám s tím problém, časem si k němu cestu najdu. Nepřipadám si ale jako polobůh, aby za mnou nemohl přijít a říct 'Jé ahoj, jak se máš?' .. ale musí to alespoň znít fakt upřímně..:)

Jsou to asi dost obvyklé věci, ale fakt mě dokážou znechutit..

Your Date tree

Stále tomu nemohu uvěřit!

6. července 2013 v 9:39 | Date tree |  Diary
Bylo to ještě v roce 2012, kdysi dávno, když jsem měla ještě jiný blog (opraavdu netuším, který z těch X to byl) jsem posílala fotku na klub.blog.cz do soutěže fotíme na téma týdne: Svoboda slova.

"Domnívám se že každý by měl říct to, co si myslí a pokud to tak do teď nedělal měl by konečně z úst slepit pomyslnou lepící pásku."

Po tom cca roce jsem se tam znovu koukla, že bych tam mohla něco poslat, ale to, co jsem viděla mi doslova vyrazilo dech. To, že jsem tenkrát vyhrála tohle 'kolo' tématu týdne jsem vědala, ale tím to neskončilo. Na konci roku byly vyhlášeny 2 skupiny semifinále a čtenáři opět hlasovali. Podívejte se sami, jak jsem dopadla:


Díky těm osmi človíčkům, kterým se má fotka líbila jsem se posunula až do finále, kde (dle mého názoru) jsem si také nevedla špatně.

Za celý ten rok, co se sem posílají fotky jsem vybojovala krásné 5. místo, což si myslím že je pěkné, vzhledem k tomu, že jsem posílala pouze 2 fotky. No, rozhodně mě to nabilo odhodláním zúčastňovat se soutěže dál, tak mi, prosím, držte pěsti.:)

Your Date tree

Den šestý

5. července 2013 v 11:54 | Date tree |  10 dní
Den šestý, aneb 5 lidí, kteří pro tebe hodně znamenají.

Mamča
- i když je to teď mezi námi všelijaké doufám, že se to brzy uklidní a budeme spolu mít zase kamarádský vztah
- za poslední měsíc se změnila k nepoznání, ale doufá, že až se neuvidíme téměř celé prázdniny, zlepší se to

Lukáš
- přítel
- to je člověk, bez kterého bych nic nedávala
- můžu se mu s čímkoli svěřit a vím, že mě nikdy nevrazí kudlu do zad
- je to ten nejhodnější kluk, kterého jsem kdy na světě potkala!

Babička
- ženská, která mě naučila číst ještě než jsem chodila do školy
- která se ke mně nikdy neotočí zády
- která se o mě starala, aby si mamka mohla odfrknout
- která pro mě každý den jezdila do školky
- je to generál a vždycky se pohádáme, ale stejně jí mám neskutečně ráda!

Aňule
- nejlepší baba ze třídy
- holka, která je nad věcí a dokáže mě uzemnit
- taková ta kamarádka na celý život:)

Baruš
- známe se od první třídy
- nejlepší holka ze základky, na kterou se můžu vždycky ve všem stoprocentně spolehnout

Bylo těžké vybrat jen 5 lidí, ale myslím, že jsem vybrala ty TOP :)