Klikaté cesty písma

11. července 2013 v 20:05 | Date tree |  Pohádky
Bylo nebylo, jedno království. V jeskyni vedle království žil třináctihlavý drak, ze kterého měli všichni obyvatelé strach. Nejvíc se ho bála mladá princezna, protože když některá z jejích dvanácti sester dovršila osmnácti let, drak ji unesl a nikdo nevěděl, co s ní v jeskyni poté udělal. Gizelda byla ze všech sester nejmladší a nejchytřejší, takže si snadno spočítala, že přesně za týden, na den jejích osmnáctých narozenin, je řada na ni. Čím víc se blížila oslava Gizeldiny dospělosti, tím víc byla smutná z přicházejícího neštěstí, čehož si nemohla nevšimnout její chůva Klotylda. "Co tě trápí, má drahá?", zeptala se princezny. Tichým zabručením potvrdila chůviny nejstrašnější domněnky. "Bojíš se toho, že tě potká stejný osud, jako tvé sestry?" "Ano, již za týden oslaví celé království osmnáct let od mého narození, což je shodou okolností také doba, kdy byly uneseny všechny mé sestry." Na chůvě bylo vidět, že chvíli přemýšlí, než přišla se skvělým nápadem: "Víš, když jsem byla malá holčička, draka jsme v království ještě neměli a jeskyně, ve které nyní bydlí, byla skvělým místem na hru na schovávanou. Mám jí tedy prolezlou skrz naskrz a znám každé její zákoutí, takže i vím, že má dva vchody. O jednom už možná víš, je totiž vidět z okna zámku, ale jsem si jistá, že o tom druhém jsi do teď neměla ani ponětí - vede totiž pod zemí!" "To je skvělé, proč jsi to ale neřekla mým sestrám, aby mohly i ony uniknout a nemusely čelit té ohavné nestvůře?" "To je prosté - vzpomněla jsem si na to až teď." "Dobře, jak tedy ten druhý, skrytý, vchod najdu?" "Až budeš u draka v jeskyni, hledej krápníky, co vypadají jako tři zmrzliny. Každý je v jiném rohu jeskyně a střed mezi nimi označuje velký, plochý kámen. Když ho společně se sestrami odsunete, objevíte malou chodbičku, kterou se dostanete do zámecké zahrady. Tam už na vás budu čekat já." Jakmile si tohle princezna vyslechla, oči se jí rozzářily, nálada viditelně zlepšila a už pelášila do svého pokoje chystat si šaty na oslavu.
Den se se dnem sešel a přišla sobota - den princezniných osmnáctin. Jedlo se, pilo a hodovalo, ale nikdo se moc nebavil. Nad královstvím se vznášel mohutný stín. A teď to nemyslím metaforicky, protože nad královstvím se opravdu vznášel mohutný stín. Všichni věděli, komu patří. Čas, jako by se zastavil. Všichni čekali, až si najde svou oběť. Netrvalo dlouho a začal se přibližovat, až se zhmotnil uprostřed nádvoří a sebral princeznu do svých spárů. Než se královská garda stihla vzpamatovat, byl už ten tam. Král už by svolal všechna vojska, kdyby ho nezastavila chůva a neujistila ho, že do rána bude mít Gizeldu doma i s dvanácti sestrami.
Jakmile drak přiletěl do jeskyně, princezny zpozorněly, aby zjistily, co dnes přinesl. Velice je překvapilo, když místo tradičního koše ovoce vypadla z jeho pařátů Gizelda. "Sestřičko!", seběhly se k ní, aby jí pomohly vstát. "Tak ani tebe si tatínek neohlídal?" "Drak... ovoce... jídlo... letět... hodný... zůstat", sdělil drak princeznám, že zaletí pro jídlo. Zvedl křídla a za chvíli už zmizel v paprscích zapadajícího slunce. "Tak co? Povidej, co se stalo?", zasypaly Gizeldu její sestřičky otázkami. "Nesmíme ztrácet čas!", umlčela je, "Vím o dalším východu z jeskyně, o kterém drak jistě nemá ani tušení..." Rychle jim vyložila svůj plán a pustily se do hledání. Netrvalo dlouho a už scházely tajnou chodbou směrem k zámku. Když vykoukly za jabloní v zámecké zahradě, uviděly, jak na ně čeká chůva s podnosem plným jídla. "Tu máte, musíte být vyhládlé. Povídejte, co vám ten hrozný drak udělal?", vyptávala se. "Neudělal nám nic a už vůbec není hrozný! Je to milý, hloupý dráček, celou dobu se o nás v jeskyni staral." "Proč vás tedy unášel?" "Inu, má moc rád pohádky, ale nemá nikoho, kdo by mu je vyprávěl a sám číst neumí, tak nás unášel. Každý večer vyprávěla každá z nás jedné hlavě po jedné pohádce." Chůvu napadl další skvělý plán: "Víte co? Vydám se za drakem sama a naučím ho číst! Vy mezitím najděte nějaký pergamen a husí brk a začnete pro něj psát pohádky. Každý večer mu je pak po holubech pošleme a on už si je přečte sám."
Jak řekla, tak také udělala. Šla za drakem a seznámila ho se svým plánem. Drak nadšeně souhlasil a všech jeho třináct hlav radostně kývalo. Pouhý měsíc pak chodila Klotylda do jeskyně, kde na ní čekalo třináct zapálených studentíků. Dále už vše probíhalo podle plánu - princezny posílaly každý večer drakovi pohádky a celé království si hlasitě oddychlo od dlouholeté hrozby a žili šťastně až do smrti.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kosáček Kosáček | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 21:23 | Reagovat

To byla krásná pohádka, mám ráda a moc pohádky. Ještě nějakou napiš.

2 Date tree Date tree | Web | 22. prosince 2013 v 21:27 | Reagovat

[1]: Dobře, nějaké přání, o čem by měla být? :-)

3 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 22:42 | Reagovat

Mám ráda všechny pohádky, je jedno jaké bude téma. Krásné vánoce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama