Vše, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučila v mateřské školce

4. července 2013 v 19:58 | Date tree |  Fejetony
"Fejeton o důležitosti toho, co se jako děti naučíme."
O všechno se rozděl. Hraj fér. Nikoho nebij. Vracej věci tam, kde jsi je našel. Uklízej po sobě. Neber si nic, co ti nepatří. Když někomu ublížíš, řekni: "Promiň". Před jídlem si umyj ruce. Splachuj. Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře. Žij vyrovnaně, trochu se uč a trochu přemýšlej. Každý den trochu maluj a kresli a zpívej a hraj si a pracuj…
[Robert Fulghum]

V dnešní době už nemůžeme věřit opravdu nikomu. Když už i učitelka v mateřské školce je lhářka, vážení, to je opravdu vrchol! Nechť vám je můj příběh výstrahou, že ani těmto bytostem, s usměvavou maskou, se nedá věřit.
Měli jsme zrovna svačinku a mě bolelo bříško. Když jsem s díky odmítla, učitelka se zatvářila, jako když zkřížíte ptakopyska s paviánem, a opáčila na to: "Teplé koláčky a studené mléko ti udělá dobře, jez." A co má takový špunt dělat? Prostě to musí sníst. Dospělí totiž nikoho, kdo jim sahá po pas a chodí každý den po obědě spát, neberou vážně. No nic, zpět k mému utrpení. Po těch jejích 'úžasných' koláčkách se mi zvedl žaludek a vzpomněla jsem si, co mi říkala včera: "Vracej věci tam, kde jsi je našla." už se ale nezmínila, že to neplatí vždy. Místo do záchodu, jsem jí jídlo vrátila zpátky na talíř. Začala strašně vyvádět a už neplatila slova "Nikoho nebij" a dala mi jednu za uši. Naštvaně odcházela za uklízečkou a já čekala, kdy přijde to 'promiň', které máme říct, když někomu ublížíme.
Paní uklízečka asi nechodila do školky, a naprosto s klidem ignorovala zásadu, že před jídlem se mají mýt ruce. Když jsem si vzpomněla na další slova, a to "Uklízej po sobě" vrhla jsem se k ní, že jí tedy pomůžu, ale ta mě utvrdila v tom mínění, že opravdu neměla, co dočinění, se stejným institutem jako já, o nic se se mnou nerozdělila a s klidem si vzala, co jí nepatří! Já to ale nevzdala a šla jsem za ní, abych jí do všeho zasvětila. Zrovna mířila se všemi špinavými ubrousky, kterými utřela to, co se mi nevešlo zpátky do talíře, k záchodům, vhodila je dovnitř a najednou se k nim začala sklánět. To byla moje příležitost! Udělala jsem rychlý chvat, jak to vždycky dělávala paní učitelka a spláchla. Se spokojeným výrazem, jsem se vrátila na výchozí pozici a sledovala její reakci. Ta ovšem nebyla tak úplně totožná s tou, kterou jsem si představovala. Byla stále shrbená, opírala se o stěnu, záchodová voda jí omývala pracovní úbor a zhluboka dýchala, tedy, spíš funěla, jak rozhněvaný býk. Najednou se napřímila a běžela zpátky za paní učitelkou. V tu ránu jsem jí byla v patách, a čekala jsem na pochvalu. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem něco naučila já dospělého. Na ní bylo vidět, že je z toho stále v šoku, jelikož ze sebe nemohla téměř dostat. Byl to jen sled několika slov jako: Holka, záchod, spadnout, spláchnout, prstýnek, instalatér, rychle a panebože. Učitelka na ní vytřeštěně zírala a se slovy "To chce klid, vždyť to jsou jenom děti" jí usazovala do křesla.

A co z toho plyne? Učitelky jednoduše nehrají fér, a já už od té doby nevěřím dospělým ani slovo a o týden později jsem čekala, co za lži se dozvím v nové školce.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kosáček Kosáček | E-mail | Web | 5. července 2013 v 0:01 | Reagovat

Pěkné... a taky bych spláchla. Díky za návštěvu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama