Leden 2014

Vysvědčení, aneb dokonalá transformace slavnostního dne

31. ledna 2014 v 10:44 | Date tree |  Úvahy
Včera jsem si ověřila, že člověk nemá jistotu vážně v ničem. Předpokládám, že všichni víte, že se rozdávalo hodnocení, za naše půlroční snažení ve škole. Nechci vám tu ale fotit vysvědčení, ani se chlubit se známkami - ono ani není s čím. Ráda bych vám tu teď předala jednu úvahu, o které jsem včera velkou část dne přemýšlela a vlastně když o tom samém mluvil přítel, řekla jsem si, že to zkusím přenést i k vám a zajímá mě váš pohled na věc.

Ráno jsem se chystala na ten "slavnostní" den. Ano, vážně jsem to napsala v uvozovkách. Celé to totiž nějak ztratilo svoje kouzlo. Tedy, alespoň pro mě. Nejde ani tak o to, co mi tam ti učitelé napsali, jako spíš o přístup školy. V živých barvách vzpomínám na první třídu, kdy jsme všichni šli do školy slavnostně oblečení, s kytičkou nebo bonboniérou pro paní učitelku, první hodinu si všechno předali a potom si buďto povídali nebo šli domů. Vlastně, vzpomínala jsem na to včera, abych se aspoň trochu přenesla do té pravé nálady. Probíhalo to totiž u nás asi následovně…

V šatech přišla jen jedna slečna, která s úsměvem prohlásila, že se na tu její čtyřku musela alespoň pěkně oháknout. Třídní přišla, přečetla nám, jako každovysvědčenově, pořadí, jak jsme na tom jednotlivě s absencí, známkami a zlepšením, či zhoršením. Poté si každého volala ke katedře, ani se neobtěžovala vylézt do uličky, takže podávala ruku přes katedru s přáním (v jejím případě rýpancem) ať se zlepšíme, jen jedničkářce (její oblíbenkyni) s úsměvem sdělila, že se jí to konečně povedlo a ať jí to vydrží. Potom odešla s holčinou, která přestupuje k řediteli, za pár chvil se vrátila zpět a začali jsme s matematikou. Třetí hodinu jsme psali písemku ze základů společenských věd a vyučování jsme pokračovali až do čtvrt na pět. Vlastně, ani mi nepřijde, že by se pololetí nějak ukončilo.


Já nevím jak vy, ale milovala jsem tu krásnou atmosféru, kdy jsme šli po první hodině domů a tím zakončili pololetí. Abyste to špatně nepochopili, nejde mi o to, že nám nic neodpadlo (to se stalo už v úterý díky poradě učitelů), to by byl spíš takový bonus. Jednoduše, už to není jako dřív a dost mě to mrzí.


A co vy? Jak jste prožili tento slavnostní den? Změnil se nějak oproti tomu, jaké to bylo v první třídě, a jaké je to teď? A vy, kdo chodíte na vysokou, máte už všechny zkoušky za sebou? Jak jste je zvládly?


Your Date tree

Óda na ráno

28. ledna 2014 v 21:06 | Date tree |  Básničky
Básnička o mých ranních pocitech.. třeba se v tom někdo také poznáte :-P


Strakonický dudák

26. ledna 2014 v 23:05 | Date tree |  Čtu si
Dnes to nebude tak úplně klasická recenze, jaké vydávám. Psala jsem ji totiž do soutěže Kniha je kamarád o knížce pro děti a mládež. Vybrala jsem si jednu z povinné literatury, která se dle mého vymyká všem ostatním. Jedná se totiž o pohádku...


V oblacích s tím nejlepším z nejlepších

24. ledna 2014 v 8:01 | Date tree |  Povídky
Al* mi zadala slova: Světla, hvězda, miláček, Ježíšek, třešně. Co se týče tématu, byl to opět nápad mé 'šéfové'. Nechte se unést ještě kouskem Vánoční atmosféry.



Andílek

22. ledna 2014 v 6:54 | Date tree |  Básničky

Taková kratší básnička pro vykouzlení úsměvu na tváři. Doufám, že se povedlo :)

Nestíhám, nestačím, nestihnu to, nesvačím

19. ledna 2014 v 14:45 | Date tree |  Diary
TAK! :-D
Přiznávám bez mučení, tento týden jsem blog hodně, hodně, hodně (nevešlo by se sem tolik 'hodně' aby to správně vystihlo jak moc) zanedbávala. Škola si vybírá svou daň a většinu času jsem strávila s učením nebo stresováním.
Ráda bych vám tu ale dnes v pár řádcích zhrunula pro mě významné věci ač některé méně příjemné, které se za ten týden staly.

Dál než se zdálo

17. ledna 2014 v 6:32 | Date tree |  Povídky

Jsem tu s první povídkou, která vzikla díky výzvě 'Slovní pomoc'. Beatricia mi zadala slova: Velkoměsto, křižovatka, auta, chodkyně, brzdy, náraz, řidič, seznámení, láska. Doufám, že nebude vadit, že jsem některá slova vyskloňovala/vyčasovala. Asi jsem vám ještě nesdělila, že píšu ve škole na literární nástěnku a naše 'šéfová' je shodou okolností moje spolužačka. Nějak jsme si psaly o tom, že nemám nápady na povídky a ona, že mi zadá téma.. "Dál než se zdálo" zněl její verdikt. Nechť se vám povídka líbí:)

Řeka

15. ledna 2014 v 6:59 | Date tree |  Básničky
Od Otavínky jsem dostala slova: ŘEKA, OBLÁZKY, LÁSKY, VZPOMÍNKY. Vytvořila jsem z nich takovou lehce melancholickou báseň. Pokud byste mi chtěli také zadat slova, klikněte na tento odkaz.

Na obrázku můžete vidět konkrétně Labe se starým molem, které jsem vyfotila při toulkách naší kouzelnou krajinou.

Nikolaj Vasilijevič Gogol: Revizor

13. ledna 2014 v 7:16 | Date tree |  Čtu si
Další milá kniha z povinné četby. Musím přiznat, že první stránky, kde byl výčet postav, mě dokonale odrovnaly. Válela jsem se smíchy, přítel na mě koukal jak na magora, ale co, stane se. Byla už pokročilá hodina a při únavě člověka rozesměje leccos. Zajímavostí tohoto díla je, že k jeho napsání dal podnět Puškin, který Gogolovi řekl o této situaci, která se stala a byla tedy námětem tohoto dramatu. Myslím, že kdo nechce prozradit celý děj, ale jen tak přičichnout, může si přečíst první odstavec, kde toho není moc prozrazeno.

O čem kniha je:
Pošmistr Špekin je velmi zvědavý a každý dopis, který mu přijde do rukou rozlepí a přečte si ho. Díky tomu se i dozví, že do města přijede revizor. Všichni se snaží zahlazovat jejich nepravosti. V tom přiběhnou občané Bobčinský a Dobčinský s tím, že už je tady už dva týdny a ubytoval se v hostinci, kde neplatí a všechno bere na dluh.
Mezi tím se v hostinci údajný revizor Chlestakov po boku s Osipem dožaduje jídla. Nakonec vyžebrá, ale málo a jak kdyby ho vytáhli z kanálu.
Hejtman se rozhodne, že s Dobčinským pojede přivítat tu vzácnou návštěvu. Chytá se za hlavu, když mu Chlestakov vypráví, jak je to ve vesnici špatné. Okamžitě ho tedy odveze k sobě domů a po cestě si udělají zastávku v nemocnici, aby manželka Anna Andrejevna s dcerou Mášenkou připravily pro hosta vše potřebné. Ubytuje ho v nejlepším pokoji a nabízí mu hostinu i peníze. Chlestakov vše přijíma, jen peníze s tím, že si je půjčuje.
Vysoce postavení hodnostáři vesnice se oblékli do svátečních oděvů a rozhodli se přivítat návštěvu, jak se patří. Chodili k němu po jednom a Chlestakov z každého vytáhl peníze. Dále se mu tam začali sbíhat různí občané, aby si stěžovali na hejtmana. Když jich několik vyslechl a vytáhl z nich peníze i naturálie, nechtěl už přijmout nikoho a Osip ho přesvědčil, aby odjeli pryč. Chvíli před odjezdem se ale objevila Mášenka a Anna Andrejevna, které se obě pokusil svést. Povedlo se mu to u Mášenky a s požehnáním hejtmana se zasnoubili. Odjel s tím, že se další den vrátí, že jen jede pro požehnání ke svému otci.
Jakmile odjel, seběhla se ves a všichni gratulovali Mášence k zasnoubení. Hejtman už se chlubil, jak bude generálem, když v tom přišel poštmistr s další rozpečetěnou obálkou. Tentokrát to byla zpráva od Chlestakova pro jeho kamaráda do Petrohradu, kde vylíčil vše, co se ve vesnici stalo jeho očima. Vysoké hodnostáře pomluvil a bylo jasné, že se už nikdy neukáže. Nakonec přiběhl četník s tím, že pravý revizor již dorazil.

Názor:
Já osobně mám divadelní hry velmi ráda, dobře se mi čtou a líbí se mi, že se vyznám vždy v tom, kdo právě mluví, což se mi občas v próze stane, že tápu. Nachází se zde neotřelé obraty a celé je to pojato velmi humorně. U knížky jsem se chvílemi velmi bavila a není tak dlouhá, takže jsem jí měla ani ne za den přečtenou. Doporučuji všem, kteří si chtějí život prodloužit o pár let.

Dospělost začíná, když...

10. ledna 2014 v 7:16 | Date tree |  Úvahy
Jednoho dne jsem zblbla a přihlásila se na češtinářskou olympiádu od sedmi rána.. podle toho také vypadá sloh, který byl jednou částí. Tady je...