Fejeton | Nejlepší výlet v historii lidstva

4. března 2015 v 22:11 | Date tree |  Fejetony
Konečně první článek po mám novém rozjezdu tohoto blogu. Již brzy se můžete těšit na vyhlášení Giveaway ze začátku února a stále mi můžete pomáhat s tvorbou zde.

A teď již ke zmiňovanému fejetonu... Také máte nějaký koníček, který se svou drahou polovičkou tak úplně nesdílíte stejně, jako hrdinka mého fejetonu?

Nejsem fandou Justina, ale písnička si myslím k článku celkem sedí :)


Hned na úvod bych ráda vyjasnila jednu věc - opravdu nejsem sportovní typ. Když mám na výběr mezi čímkoli a sportem, volím raději první variantu (pokud to tedy není jedení brambor). K mojí povaze jsem si ale vybrala poněkud nevhodného partnera. Můj přítel sportem žije, proto i já se alespoň občas musím tvářit, že mě to moc baví a nedělá mi problém blbnout hodinu v posilovně či přeplavat dvacet bazénů. Nedávno jsem s ním ale zažila takový sportovní zážitek, který se doufám už nebude nikdy opakovat. Vše začalo docela nevinně…
"Zlato? Bylas někdy na Sněžce?" "Když jsme se tam měli šplhat ve čtvrté třídě, raději jsem onemocněla," opáčila jsem s jistou hrůzou v hlase. "Cože? Tys tam vážně nikdy nebyla? Tak to musíme napravit!" Nahodila jsem falešný úsměv a zmohla se jen na nervózní polknutí. Plánování k mému neštěstí netrvalo dlouho - za tři dny jsme seděli ve vlaku směr Krkonoše. Cesta probíhala kupodivu dobře. K první zastávce - jakési boudě - jsem jen funěla, ale statečně tam došla. Možná mě táhla myšlenka na horkou čokoládu, od které jsem si slibovala doplnění sil a nakopnutí na následující část trati. Dalším bodem už měl být samotný vrchol hory. Vyšla jsem raději s předstihem, jednak abych nedošla hodinu po ostatních a druhak abych se až tak neznemožnila. Samotnou mě překvapilo, jak mi to jde rychle, avšak mé nadšení netrvalo dlouho. Pokud jste tam někdy byli, jistě si vzpomenete na zhruba poslední kilometr cesty. Člověk, který tudy jde poprvé se zaraduje, že už mu zbývá tak málo. Realista (respektive člověk, který nekouká do země, ale občas zvedne hlavu a podívá se na to, co ho čeká) či ten, kdo není úplným nováčkem ví, že je to ten největší krpál z celé cesty. A úseku nepřidávají ani obrovské kameny, které pokrývají celou plochu. S rostoucí nadmořskou výškou přímo úměrně rostla i míra mého vyčerpání. Každý krok byl utrpení. Kameny se mi zarývaly do chodidel přes tenké podrážky, plíce se přestávaly vejít do hrudního koše a já začínala být kvůli mé inteligenci (pití jsem nechala u přítele) dehydratovaná. Šly na mě mdloby. Poslední metry jsem ani neviděla na cestu a funěla jak bernardýn po chrtích závodech. V tom mi začalo připadat, že už nestoupám… a opravdu, přede mnou se zrcadlila cedule hlásající, že jsem pokořila nejvyšší vrchol naší republiky. Padla jsem vyčerpáním a spokojeně oddychovala. Jakožto milovnice krajiny jsem se těšila na ten božský výhled. Když jsem se zvedla, chtělo se mi brečet. Přede mnou byla mlha. Začala jsem zběsile pobíhat tam a zpět, abych našla alespoň kousek vysněného pohledu. Marně. Až poté, co došel nahoru i přítel se zbytkem výpravy mi s úsměvem sdělil, že je tohle na Sněžce naprosto normální. Napočítala jsem tedy do pěti, nadechla se, vydechla a vykročila cestou směr domov.

Po tomto zážitku jsem se zapřísáhla, že už na Sněžku nikdy nepolezu, protože to za tu námahu nestojí a přítel už vymýšlí další místa, kde mě bude trápit příště.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 5. března 2015 v 10:19 | Reagovat

Na takovou turu bych hned sla. Justina nemám ráda a písnička tato se mi nelíbí :-)
Jinak jsi to napsala pěkně, raděj vymysli něco ty, než aby tě přítel někde mučil :-D

2 Beatricia Beatricia | Web | 5. března 2015 v 12:31 | Reagovat

Byla jsem na Sněžce několikrát, samozřejmě po svých, a měla jsem pevné, kožené  boty se silnou podrážkou. Já "horolozím" i po Vysokých Tatrách.
Je to ale důležité, aby partneři měli stejné zájmy a sdíleli společně jejich radosti i strasti.
Článek jsi napsala moc hezky; já tě úplně chápu, protože to mám prožité. ☼☼☼

3 Anett - www.bellathorne-official.blog.cz Anett - www.bellathorne-official.blog.cz | Web | 9. března 2015 v 17:57 | Reagovat

Na tvé články se vždycky moc těším, čtu je s radostí :) Dokážu se vždycky přímo vžít do té situace (a to jsem na Sněžce nikdy nebyla!) :D

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. května 2015 v 14:50 | Reagovat

Veroniko, nenech to jen na příteli. Podáš mu prst a chytne celou ruku. Choď s ním jen tam, kde z toho budeš mít radost. Však si najdeš náhradní činnost, když on poleze do hor. Bude-li s tebou chtít být (hrozné slovní spojení, co?) podřídí se občas i on tvým zálibám.

5 Van Vendy Van Vendy | Web | 2. května 2015 v 15:45 | Reagovat

Ono je dobrý, v první řadě, si vzít pořádné boty. Nic s tenkou podrážkou!
Dokázala ses ale přemoct a to je snad dobrý pocit, ne?
Udělat příteli radost je dobré, ale neměl by se z toho stát neměnný rituál. Jako z toho, dělat příteli radost. Chtělo by to i oplatu z jeho strany!

6 Nexi Nexi | Web | 20. května 2015 v 15:11 | Reagovat

Justina nemám ráda, no nelíbí se mi, ale jeho písničky docela můžu :) já docela jsem sportovně založená, akorát kolo moc nemusím, ale túry miluju :) jinak jsem si založila svůj první blog a moc by mě potěšilo,kdybys mě navštívila :) děkuju

7 Cleo Cleo | Web | 28. června 2015 v 10:18 | Reagovat

Jejda, Justin Bieber... sakra vlezlá písnička. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama