Čtu si

George Bernard Shaw - Pygmalion

1. října 2014 v 1:10 | Date tree
Zdravím :)

Tak jsem zase po prázdninové pauze vrhla na štení knížek. Jak už jsem psala, letos mě čeká maturitka, tak už to chtělo začít číst povinnou literaturu. Jsem tu tedy s jednou z knih z mého seznamu, konkrétně s Pygmalionem. Doufám, že vám recenze při výběru knih pomůže.
Your Date tree

Divadelní ukázka v podání DJKT Obchod

G. R. Malley: Deklarace smrti

4. května 2014 v 10:06 | Date tree





Nakladatelství Fragment vydalo knihu o tom, jak bude svět vypadat roce 2140. Bude se tu žít lidem dobře? Co za zákazy přinesla Deklarace? Kdo jsou to Přebyteční a kdo takového člověka může zachránit?








Zdeněk Svěrák: Vratné lahve

3. května 2014 v 18:37 | Date tree
Nakladatelství Fragment vydalo v letošním roce knihu Zdeňka Svěráka Vratné lahve, kterou napsal sám život.

Books wishlist

18. února 2014 v 18:35 | Date tree
Včera jsem nemohla zabrat a v hlavě se mi mísily všemožné myšlenky. Mezi nimi se rodily i knížky, které bych za tento rok ráda přečetla. "Tak proč to někam nesepsat?" řekla jsem si. Chtěla jsem Vám sem vložit jejich obrázky, ale z nějakého neznámého důvodu mi to nechce blog dovolit, tak tedy pouze seznam.


Strakonický dudák

26. ledna 2014 v 23:05 | Date tree
Dnes to nebude tak úplně klasická recenze, jaké vydávám. Psala jsem ji totiž do soutěže Kniha je kamarád o knížce pro děti a mládež. Vybrala jsem si jednu z povinné literatury, která se dle mého vymyká všem ostatním. Jedná se totiž o pohádku...

Nikolaj Vasilijevič Gogol: Revizor

13. ledna 2014 v 7:16 | Date tree
Další milá kniha z povinné četby. Musím přiznat, že první stránky, kde byl výčet postav, mě dokonale odrovnaly. Válela jsem se smíchy, přítel na mě koukal jak na magora, ale co, stane se. Byla už pokročilá hodina a při únavě člověka rozesměje leccos. Zajímavostí tohoto díla je, že k jeho napsání dal podnět Puškin, který Gogolovi řekl o této situaci, která se stala a byla tedy námětem tohoto dramatu. Myslím, že kdo nechce prozradit celý děj, ale jen tak přičichnout, může si přečíst první odstavec, kde toho není moc prozrazeno.

O čem kniha je:
Pošmistr Špekin je velmi zvědavý a každý dopis, který mu přijde do rukou rozlepí a přečte si ho. Díky tomu se i dozví, že do města přijede revizor. Všichni se snaží zahlazovat jejich nepravosti. V tom přiběhnou občané Bobčinský a Dobčinský s tím, že už je tady už dva týdny a ubytoval se v hostinci, kde neplatí a všechno bere na dluh.
Mezi tím se v hostinci údajný revizor Chlestakov po boku s Osipem dožaduje jídla. Nakonec vyžebrá, ale málo a jak kdyby ho vytáhli z kanálu.
Hejtman se rozhodne, že s Dobčinským pojede přivítat tu vzácnou návštěvu. Chytá se za hlavu, když mu Chlestakov vypráví, jak je to ve vesnici špatné. Okamžitě ho tedy odveze k sobě domů a po cestě si udělají zastávku v nemocnici, aby manželka Anna Andrejevna s dcerou Mášenkou připravily pro hosta vše potřebné. Ubytuje ho v nejlepším pokoji a nabízí mu hostinu i peníze. Chlestakov vše přijíma, jen peníze s tím, že si je půjčuje.
Vysoce postavení hodnostáři vesnice se oblékli do svátečních oděvů a rozhodli se přivítat návštěvu, jak se patří. Chodili k němu po jednom a Chlestakov z každého vytáhl peníze. Dále se mu tam začali sbíhat různí občané, aby si stěžovali na hejtmana. Když jich několik vyslechl a vytáhl z nich peníze i naturálie, nechtěl už přijmout nikoho a Osip ho přesvědčil, aby odjeli pryč. Chvíli před odjezdem se ale objevila Mášenka a Anna Andrejevna, které se obě pokusil svést. Povedlo se mu to u Mášenky a s požehnáním hejtmana se zasnoubili. Odjel s tím, že se další den vrátí, že jen jede pro požehnání ke svému otci.
Jakmile odjel, seběhla se ves a všichni gratulovali Mášence k zasnoubení. Hejtman už se chlubil, jak bude generálem, když v tom přišel poštmistr s další rozpečetěnou obálkou. Tentokrát to byla zpráva od Chlestakova pro jeho kamaráda do Petrohradu, kde vylíčil vše, co se ve vesnici stalo jeho očima. Vysoké hodnostáře pomluvil a bylo jasné, že se už nikdy neukáže. Nakonec přiběhl četník s tím, že pravý revizor již dorazil.

Názor:
Já osobně mám divadelní hry velmi ráda, dobře se mi čtou a líbí se mi, že se vyznám vždy v tom, kdo právě mluví, což se mi občas v próze stane, že tápu. Nachází se zde neotřelé obraty a celé je to pojato velmi humorně. U knížky jsem se chvílemi velmi bavila a není tak dlouhá, takže jsem jí měla ani ne za den přečtenou. Doporučuji všem, kteří si chtějí život prodloužit o pár let.

George Orwel: 1984

6. ledna 2014 v 6:21 | Date tree
Recenzi na tuto knížku jsem slibovala již o prázdninách, kdy jsem sem přidala Báječná léta pod psa od Viewegha. Ano, opravdu jsem jí četla tak dlouho. Jednoho dne jsem si řekla, že si přečtu pár stránek, ale konečně se děj rozjel a začalo to být napínavé, takže jsem naráz přečetla asi 150 stránek, protože jsem už chtěla vědět, jak to skončí. Pozor, v obsahu je vypsaný opravdu celý dej od začátku až do konce knihy, takže pokud chcete jen přičichnout, přečtěte si první 3 odstavce, poté už začíná samotný děj knihy.

O čem kniha je:
Winston Smith, úředník na Ministerstvu pravdy, žijící v Oceánii, nám vypráví o režimu, ve které žije. Pokud ale chcete znát pravý význam jeho náplně práce, musíte si mozek přepnout do doublethinku. Existují zde totiž celkem čtyři ministerstva. Pravdy, které se zabývá lží, hojnosti, které se zabývá hladomorem, lásky, které se zabývá mučením a míru řídí válku. Svět je rozdělen na tři části - Oceánii, Eastasii a Euroasii, které mezi sebou stále vedou tzv. Udržovací válku. Jejím účelem není vyhrát, ale udržet situaci.

Politickým režimem je Angsoc. Všude jsou vyvěšeny plakáty s hlavou Velkého bratra a nápisem "Velký bratr tě sleduje". A opravdu, člověka stále sleduje Strana, která je u moci. Školeny jsou už děti, které mají za úkol donášet na své rodiče. Člověk tedy není v bezpečí opravdu nikdy. Ve dne se dokáží ovládat, ale pokud mluví ze spaní, a vykřikuje něco, co je v rozporu se Stranou, bere se to jako vlastizrada. Člověk je poté většinou vaporizování - zprovozeni ze světa tak, že se lidé vymažou i z historie, ze všech seznamů a dělá se, jako by nikdy nebyli a lidé okamžitě zapomenou, že někdo takový existoval.

Michal Viewegh: Báječná léta pod psa

16. července 2013 v 20:33 | Date tree
Už o loňských prázdninách jsem se chtěla dát do čtení povinné literatury k maturitě, ale nějak to nedopadlo. Stejné předsevzetí na prázdniny jsem si dala i letos a konečně se mi to splnilo. Už během školního roku jsem přečetla Miláčka a Strakonického dudáka. I do třetice jsem měla šťastnou ruku. Sáhla jsem po Báječných létech pod psa.

O čem kniha je:
Malý obtloustlý chlapeček, ze kterého se vyvinul spisovatel rozpráví s redaktorem o knize, kterou napsal a která je vlastně touto knihou. Zdá se vám to zamotané? I já ze začátku až tak nechápala, jak je to myšleno, ale posledních pár stránek vám dá vše dohromady. Rodina se skládá z Kvida, která vše vypráví. Je to chlapec, který vyniká v recitaci a už od malička má kamarádku Jarušku, která je láskou celého jeho života. Dalším je Paco, bratříček, skloňující se stejně jako Kvido. Maminky, která je bývalou divadelní herečkou a je asi nejnormálnějším členem rodiny. Tatínka, kterého doba komunismu dovede k šílenství. Něhy, vlčáka, který je přejmenován, aby ho rodina přijala. Babičky Líby, cestovatelky se zvláštním chováním a bezmasou stravou. Tyto postavy bydlí na Sázavě a další členové rodiny - babička a dědečkové, kteří jsou stejně potrhlí, jako zbytek rodiny.

Názor:
Rozhodně doporučuji tuto knížku. Je psána s lehkostí, vtipem, nadhledem na mnoho věcí.


Další zpracování:
Existuje i stejnojmenný film, který už mám stáhlý a těším se, až si ho porovnám s knihou.

 
 

Reklama